Bolevecké rybníky

Bolevecké rybníky aneb Bolevecká rybniční soustava je rozsáhlý ekosystém deseti rybníků v nivě Boleveckého potoka a jeho drobných přítoků na severním okraji Plzně. Většina rybníků spadá do plzeňského katastrálního území Bolevec, pouze rybník Strženka leží těsně za hranicí města, na území obce Chotíkov.

Plán založit nedaleko vsi Volevec (dnešní Bolevec) soustavu rybníků vznikl ve městě Plzni již v polovině 15. století. Rybniční hospodářství totiž patřilo v tehdejších dobách spolu s pivovarnictvím k nejvýnosnějšímu podnikání. Město koupilo 17. dubna 1460 se souhlasem krále Jiřího z Poděbrad ves Volevec od kapituly sv. Apolináře za 200 kop pražských grošů a každoročních 20 kop úroků. 20. března následujícího roku koupilo město Plzeň od paní Machny Hynkové a jejich synů pole a louky a začalo s budováním největšího rybníka – Velkého Boleveckého. Jeho vody zaplavily pole a louky dalších boleveckých sedláků, kteří žádali náhradu. Město jim 24. prosince 1461 přiznalo pozemky na svahu dnešní Mikulky a kromě jiných výhod i právo na odúmrť, tj. možnost odkázat statek komukoliv.

Do konce století vzniklo dalších jedenáct rybníků: Šídlovský, Kamenný, Vydymáček, Beroun (možná dnešní Rozkopaný), Borek, Vorlík, Klenovec (možná dnešní Strženka), Nad Klenovcem, Volšinka, Nový a Barchan.

Část z původních rybníků v dalších stoletích zanikla a do dnešní doby se jich dochovalo pravděpodobně sedm. Na konci 17. století a počátku 18. století byly založeny tři další rybníky Košinář, Senecký a Třemošenský. Soustava boleveckých rybníků je z technického i krajinářského hlediska jedinečné pozdně gotické dílo, starší než soustava třeboňská.

Přírodní podmínky

Soustava rybníků leží v povodí 6,5 km dlouhého Boleveckého potoka, levostranného přítoku Berounky, do které ústí přibližně 700 m od hráze Velkého Boleveckého rybníka. Rozkládají se původně protáhlém údolí s mokřady a rašeliništi v nadmořské výšce 310–355 m na severním okraji Plzeňské kotliny na jihovýchodním úbočí vrchu Krkavce. Reliéf mírně zvlněné pahorkatiny s relativním převýšením 210 m vytváří předpoklad k tepelným inverzím a místnímu zvyšování či snižování teploty. To se projevuje v zimním období vyšší sněhovou pokrývkou na svazích Krkavce a v létě výraznějším prohříváním rybníků a jejich pláží.

Z 1622 ha povodí je 90 % zalesněno s převahou borových lesů, což má spolu s extenzivním způsobem hospodaření příznivý vliv na vyrovnanou kvalitu vody v celé soustavě. Typický je nízký obsah živin, který je příčinou mezotrofního stavu rybníků a také výjimečné druhové bohatosti planktonu, což je překvapivé při blízkosti velkého města a rekreačním využití. Sinice se řídce vyskytují v letních měsících na Velkém Boleveckém rybníku.

Společné rysy vodního prostředí celé soustavy:

• neutrální až mírně alkalické pH
• nízký obsah živin, který znamená limitaci biocenózy fosforem, částečná limitace dusíkem
• nízký obsah anorganických sloučenin dusíku
• mírně zvýšený obsah železa a hořčíku
• velmi nízká úroveň bakteriologického znečištění
• vysoká pestrost fytoplanktonu
• šetrné rybářské hospodaření na rybnících s populacemi planktonožravých ryb, na hranici úživnosti vody

V povodí soustavy se nacházejí přírodní rezervace Petrovka a Kamenný rybník, přírodní památka Doubía areál borovicového arboreta Sofronka.

Zdroj:  Wikipedie, otevřená encyklopedie. Bolevecké rybníky. [online] [2010-10-01]. Dostupné na WWW:https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Boleveck%C3%A9_rybn%C3%ADky&printable=yes

Odkaz: Bolevecké rybníky; MAPA

Fotogalerie: Bolevecké rybníky